Jste typ rodiče, co před svými dětmi pravdu raději utají nebo s dítětem komunikujete otevřeně, citlivě a šetrně mu situaci vysvětlíte? Se svými dětmi bychom měli komunikovat neustále, žádné téma by nemělo být tabu a veškeré otázky bychom se svým dětem měli snažit zodpovědět. Otevřená komunikace je ve vtahu rodič-dítě velice důležitá. Vyžadujete od svých dětí upřímnost? Chcete, aby Vám pravdivě řeklo, jaké má známky ve škole, co bude dělat odpoledne s kamarády nebo co ho trápí?
kluci v síti
Pak musíte upřímně mluvit i vy. To, co vyžadujeme od druhých, bychom totiž měli dělat i my sami. Ano, jsou to naše děti, a ty prostě musí poslouchat a říct nám to, co po nich chceme, třeba i pod hrozbou zákazu nebo dokonce výprasku. Ale opravdu to takhle chceme? Nebylo by lepší, kdyby děti samy od sebe přišly a povídali si s námi o tom, jaký měly den a co se jim přihodilo dobrého či špatného?

Děti jsou velice vnímavé osobnosti, které dokážou moc dobře vycítit, když se něco děje. Pokud se doma v ložnici s partnerem hádáte, a potom dítěti tvrdíte, že je všechno v pořádku, dítě si velice rychle uvědomí, že z něj děláte hlupáka a že mu lžete. A pokud takových situací nastane více, bude si po určité době myslet, že lhaní je naprosto běžnou součástí života a bude lhát taky. Nebylo by mnohem lepší s dítětem promluvit a vysvětlit mu, že jste se nepohodli, protože jste na danou situaci měli každý svůj názor, a proto jste se pohádali? Ale že danou situaci vyřešíte a vše bude v pořádku? Pokud Vás dítě nachytá při sexu, taky bude složité vymýšlet si pohádky. I v této situaci bude nutné dítěti vysvětlit, o co jde. Pokud ho totiž absolutně odbudete, stejně bude hledat odpověď někde jinde. Dětská zvědavost je totiž nevyzpytatelná.
vysmáté ženy
Úmrtí blízkého člena rodiny nebo třeba i domácího mazlíčka je také situace, kdy se dětem velice často lže. Ale úmrtí je přece běžnou součástí našeho života. Je to velice bolestivá událost i pro nás, takže je logické, že chceme děti této bolesti ušetřit. Ale na druhou strany i ony musí pochopit koloběh života a musí na to být připravené. Musí se naučit přijímat bolest a poprat se s ní a my jim v této situaci musíme být největší oporou.
Život je plný stresových situací, se kterými se každý den pereme. Samozřejmě snad všichni rodiče mají tendence chránit své děti před tímto světem a před realitou. Jenomže je potřeba si uvědomit, že i ony jsou součástí tohoto světa a je nutné, aby se naučily přijímat radosti, strasti i bolest, které jim život přinese.

Jste ke svým dětem upřímní?
Ohodnoťte příspěvek